Zdraví máme jen jedno, že ano? A jaké že to zdraví vlastně máme - fyzické, ale také mentální. Jsou spolu spojení a dohromady tvoří zdravého člověka. To, co jsme a jak vypadáme, závisí na mnoha faktorech a jedním ze základních je to, abychom byli jak fyzicky, tak i psychicky zdraví.
Ve světle dnešního světa se postupně vracíme do normálu. Když se na to podíváme detailněji, jak vlastně vypadá takový normál? A jak bude korespondovat s novým normálním stavem, ve kterém jsme v posledních dvou letech byli? Jak se vlastně lidstvo dívá na pojem návrat? A dokážeme v tom, co jsme už jednou zažili a teď se k tomu vrátíme najít...
Údajně existují. Údajně se dějí a údajně jsou spojené s tím, jak funguje svět. A taky se náhody objeví ve chvíli, kdy je nejméně čekáme. A přece tady s námi jsou, a přece se dějí. Protože to jsou věci, které si vědomě přitahujeme do života. Dějí se nám, jsou kolem nás a provázejí nás na naší cestě.
Někdy to nás přijde a budeme mít chuť udělat pořádný úklid. Na takový, kdy se podíváte na všechno, co máte u sebe a budete se dívat na všechny drobky, do všech zákoutí a tam, kde jste se dlouho nepodívali anebo jste neměli odvahu se tam podívat. A takový úklid si sebou přinese mnoho výzev a zabere Vám mnoho hodin ...
Je jen jeden. Ale za to je náš, jedinečný, unikátní, úžasný a lidský. Život je tady pro nás od první chvíle, co jsme byli počati. Od té doby, co se náš život začal tvořit, od té doby jsme se formovali do toho, kde jsme nyní. Život je dar, takový, který dostaneme jednou za život. Je křehký, je náročný, je někdy...
K dnešnímu blogu mě inspirovalo mnoho lidí kolem mne, ale i krátký záznam z jedné divadelní hry a komentář od Jaroslava Duška. Moc děkuji, Lukáši, za inspiraci pro dnešní blog <3
Věříte v ostatní, že jsou schopni udělat věci tak, jak mají být? Máte jejich důvěru? A jak si vybudovat takovou důvěru, kdy jste ochotní se něčeho vzdát, aby to mohl dělat někdo jiný? A jak vybudovat takovou důvěru, že i když se nám to nebude líbit a budeme mít tendence stále věci kontrolovat, tak je nechat na někom jiném?...
Dnes jsem přemýšlel nad tím, jaký význam má dnes slovo rodina. Osobně jsem vnímal pojem rodina pouze v rámci vztahu s rodinou, ve které máte své známé (otec, matka, bratr, sestra apod.). To byla období, kdy jsem opravdu vnímal rodinu, kterou jsem měl každý den na očích a někdy se s nimi vídal během víkendu.
Je to skutečně tak? Je to skutečně ten začátek, na který se díváme? Je to skutečně to, co se stane? Je začátek to, co skutečně chceme? Blíží se to, je to jako byste měli prázdnou nádobu, do které se právě chystáte nalévat tekutinu. Ten pocit, znáte jej? Co máte se začátkem spojené? Jaké emoce se ve Vás objeví? Co cítíte?...
Někomu přináší do života radost, díky které má pak člověk pocit, že je na světě užitečný. Může se také tvářit, že je tady proto, aby někomu naopak znepříjemnila dny v roce. I taková může být rutina. Je jako stará známá, o které víme, ale občas bychom ji do svého života pustit nechtěli. Tak se na ni pojďme podívat trochu ...
