Chyba
Chyba je kamarád. Do určité míry. Jakmile se chyba stane nedílnou součástí všeho, co děláme, bude nám víc na obtíž než k užitku. Nikdo z nás se nenarodil s talentem tak, aby vše dělal přesně, jak se má. Učíme se a v procesu učení se budeme s chybou potkávat neustále. A tak můžeme postupně naše chyby přeměnit a mít díky nim něco krásného, něco nového, nečekaného nebo naopak přesně to, co jsme na začátku chtěli.
Zkušenost s chybou je základem uvědomění. Vědomě si říct, že se něco nepodařilo, něco se mi nepovedlo. Pracovat s tím, že se postupně můžu něco změnit, něco se naučit a taky něco změnit. Mnohokrát se může stát, že se něco stane a my to necháme tak být. Místo toho, abychom si popsali, co se stalo a jak se to stalo, co s tím můžu udělat, tak se dostaneme do stavu, kdy přijmeme informaci o chybě, ale už s tím nic neuděláme. Najdeme si vlastní důvod, proč je to tak v pořádku a s tím danou situaci "vyřešíme".
Chyba nám říká, že mám možnost volby. Nechat věci být tak, jak jsou anebo se rozhodnout s tím něco udělat. Ano, ta první je snadná, rychlá a vlastně nás nestojí žádnou energii. Ta druhá je na dlouho, bude nás stát spoustu energie a odhodlání, navíc s nejasným koncem. Chyba nám taky dává zpětnou vazbu, že něco děláme špatně. Dokážete si přiznat, že jste něco udělali špatně? Třeba I vědomě? Možná jste někomu něco slíbili a nedodrželi to. Možná jste řekl, že někde budete a nebyli jste. Možná jste si dali cíl, který jste nedodrželi.
Pokud se rozhodneme s tím něco udělat, budeme pracovat na sobě. Na tom, abychom už takovou chybu neudělali. Abychom už takovou věc nezopakovali. Abychom dostáli svého slova. Tak jak začít? Asi tím, že budeme poslouchat a vnímat to, co se stalo. Čím to začalo, jak se to celé stalo. Co jsem udělal/a? Pokud to bylo na základě nějaké emoce, co to je za emoci? V této chvíli si budeme muset nalit čistého vína a být k sobě upřímní. Protože jen díky upřímnosti se stane změna.
Dejme ale pozor na to, abychom z chyby neudělali něco naprosto opačného - součást toho, jak žijeme. Jakmile si připustíme, že chyba je vlastně OK a nemusíme s tím už nic dělat, pak se dostaneme do iluze - chyba je v klidu, a můžeme sázet jednu za druhou. Chybovat je lidské že? Pořád dokola? Stále tak stejně? Bez žádného řešení? Nebo s neustálým odkládáním? Pokud budeme tu samou chybu dělat pořád dokola a přijmeme ji jako běžnou věc, budeme žít náš život plný chyb. Jen chyb. Kdo z nás chce takový život žít?
Ještě jedna věc mě napadla a tou je bránění se chybě. Zůstat v tom, jak to mám teď a místo možnosti se vydat do neznáma, něco nového se naučit, tak zůstat raději v pozadí. Jak Vám to zní? Vyhýbání se chybě není to samé jako práce s chybou! Vyhýbání se něčemu nás pak staví do defenzivní role a budeme pak jen řešit to, s čím daná situace k nám přijde. Jinými slovy - nic nebude podle nás a my budeme pouze reagovat na vzniklé situace, ale už ne je tvořit.
Co dnes uděláme s chybou, se zítra může objevit jako řešení. Pro každého z nás, pro jakoukoliv situaci, kde je vůle, je i cesta. Přeji Vám, abyste vždy našli ten svůj způsob, jak s chybou pracovat a přijali ji jako dobrého rádce.
Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.