Definice
Pojmenování, dávání něčemu jeho název. Jak by se nám ve světě žilo, kdybychom na určité věci neměli název, ale ony by se stejně děly. Můžeme se na různé věci a situace dívat jiným způsobem, možná, že dva lidé budou mít na dvě stejné věci jiný název – ale to nic nemění na tom, že jsou skutečnosti, které své definice potřebují. Potřebujeme definovat to, co v životě zažíváme, abychom měli jasno v tom, co se děje nejen v nás, ale také abychom se vyhnuli nedorozumění ohledně toho, co říkáme nebo co děláme.
Pokud bychom používali například stejná slova, ale měli bychom různé představy o jejich významu, pak by se nám těžko žilo. Např. poděkuji člověku, který mě pustí na přechodu, ale někdo může toto brát jako projev slabosti a na místě řidiče by jel, protože tak se to nedělá. Pokud bychom někomu slíbil, že mu pomůžu a pak mu řeknu, že má pomoc je taková, že raději nepřijdu, když je jasné, že bez mé pomoci se věci nestanou, generují problémy. Ale můžeme jít ještě do radikálnějších situaci, např. pokud by neexistovala definice pro slovo "banka", lidé by mohli mít různé představy o jeho významu. Někdo by mohl chápat "banku" jako finanční instituci, zatímco někdo jiný by si pod tím mohl představit něco úplně odlišného, například lavici v parku. To by vedlo k nedorozuměním, když by lidé hovořili o svých finančních transakcích nebo piknicích v parku. Anebo pokud by neexistovala definice pro "demokracii", různé politické skupiny by mohly prezentovat své vlastní výklady, což by způsobilo nedorozumění a konflikty ve společnosti.
Takže, co nám tedy definice dávají a co nám naopak berou? V základu nám pomáhají porozumět, co daný termín nebo pojem znamená. Učíme se různá slova a jejich významy. Definice nám také dává svým způsobem společný "jazyk". Takový, který je uznaný ve společnosti, ale také na celém světě. To nám poté usnadňuje komunikaci, protože pokud je něco jasně definované, odpadne nám potřeba si ujasnit, jak se na danou věc či slovo dívají dvě osoby. Takže – máme definované, co co znamená, víme, že nám to pomáhá si ujasnit věci společně význam. No a může tedy mít definice něco i špatného? Může nám definování i něco "vzít"?
Ano, může. Definice mohou být i příliš svazující. Mohou nám bránit flexibilitě tím, že se budeme držet původní myšlenky, ale zavřeme si dveře k tomu se posouvat. Zažít evoluci. Zažít změnu. Příklad? Co třeba umění – kdysi dávno byl symbol umění socha, plátno, obraz, kresba. V modernějším pojetí to může být prakticky cokoliv, co společnost přijme jako symbol pro "umění". Tvoříte něco v počítači? Můžete dělat umění. Tvoříte něco venku, kde Vás napadne spojit dvě formy umění do jedné? Že to nikdo neudělal před Vámi? Že budete první? Ano – toto je flexibilita. Pokud dokážete vtáhnout do své bubliny lidi, kteří se na to, co tvoříte dívají stejně jako vy, pak to může být bráno jako umění. Tvoříte počítačové hry? Kreativní programy? Přišli jste na způsob, jak vydělávat peníze? Pokud bychom se drželi tradic a tradičního způsobu, pak bychom zůstali pouze v tom, co stvořil někdo před Vámi. A evoluce, popř. revoluce se vždy tvoří z toho, co máme, ale když se na to dokážeme podívat jinak – kreativně, flexibilně, nerealisticky.
Boříme zajeté standarty, hledáme jiný význam toho, co je společensky přijatelné. Pohybujeme se na tenké hraně, kde nás mohou lidé milovat za to, jak kreativní a skvělí jsme, ale také nenávidět, pokud jim narušíme to, na co jsou zvyklí. Proč by si měli zvykat na něco nového, když to před 10 lety nebylo potřeba? Proč by měli dělat věci jinak, když tak fungovaly vždycky? Proč by se měli napojit na vlnu v aktuálním světě, jen aby byli "trendy"? Mnoho otázek na to, jak si hrát s definicemi. Jak vidíme, mohou svazovat, ale také nám dát jistotu. Mohou na druhou stranu nám dávat prostor pro kreativitu, ale zároveň bourat staré zvyky.
Kde je ještě bezpečno a kde už začíná potencionální výbušné pole? Jak poznat, že ještě jsme v bezpečí, ale zároveň můžeme posouvat hranice? Čím docílit toho, abychom mohli říct, že ctíme tradice, ale zároveň reagujeme na svět kolem nás a jeho potřeby? A kdo definuje, co je ještě v pořádku a kde už překračujeme obecně přijatelná pravidla? Nechám na toto odpovědět každého z Vás.
Přeji vám, abyste na své cestě životem nacházeli rovnováhu mezi tradicí a inovací, mezi pevnými definicemi a otevřeností novým perspektivám. Ať vás schopnost pojmenovat a definovat provází k jasnému porozumění, ale zároveň vás neomezuje v objevování kreativity a proměn. Buďte odvážní ve zkoumání nových cest, ať už v umění, ve vašem pracovním životě nebo v osobním růstu. Ať je vaše cesta plná inspirace, flexibility a překvapení.
Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč