Ego
Ach, má srdcová záležitosti...
Jsi něco, co bylo semnou mnoho let. Něco, co mě ovlivnilo takovým
způsobem, až jsem byl jak Pinocchio. Nos roste, brada se zvedá a já rostu.
Rostu tak, jak jsem vždy chtěl růst, já, jen já, já sám. A světě div se, ono to
šlo. Nejen, že to šlo, ale i vše se dařilo tak, jak by mělo. Jirka byl lepší a
lepší, věděl víc a víc, spousta lidí se na něj obracelo s dotazem a něco
uvnitř rostlo. JÁ! A tak to vše rostlo tak, jak mohlo. Jirkovo bytí, Jirkovo
práce, Jirkovo nadšení a Jirkovo EGO. Až jednou dospělo k tomu, že není
vše o tom, všechno vědět, všechno dělat, všechno mít pod palcem. A tehdy se
začaly dít věci. Lidem se najedou začalo věřit, začalo se jim dávat více
svobody, začalo se jim důvěřovat a najednou to nebyl Jirka, co věděl vše, ale
ostatní. Moje EGO bilo na poplach - už nejsi ten nejlepší, teď Tě budou všichni
obcházet, teď jim dáváš moc svobody, teď je necháš dělat si co chtějí. Tohle
přece nejsi TY.
Víte, co jsem díky tomu zjistil? Že spoustu věcí nevím. A že spoustu věcí jsem neviděl nebo nechtěl vědět. Ani vidět. Neukazujte mi ty věci, které MUSÍM řešit. Teď tady vedu já a bude se dělat podle mě! Jenže to, co jsem neviděl a nevěděl, bylo mnohem důležitější. Vztahy, problémy, spolupráce, vize, cíle, plány, růst, zábava...tolik věcí, které jsem přehlížel a ve své slepotě jsem hledal cestu ven. Stále hledám, stále se učím, stále jsem na cestě k poznání a vedu to nyní každý den, co kráčím po tomto světě.
EGO je totiž něco, co jsem úzce spjato s tím, jak vnímáme sami sebe a svět kolem nás. Nebo tedy spíš to, jakým způsobem na něj nahlížíme a co od něj očekáváme. Osobní ambice, sny, touhy, vášně, úspěch, JÁ. EGO (to, které nepomáhá) na nás čeká a číhá a kdykoliv je to možné, ozve se. Může být takový skrytý škodič, který se umí dobře schovat a pak, v zápětí dát prostor svému umění. Bude nám říkat, jak jsme úžasní, jak dobře všechno děláme, že žádnou zpětnou vazbu nepotřebujeme, natož kritiku nebo komentář ve stylu pojďme dělat něco i jinak. Že teď a tady jsem jen my a nikdo jiný. Že všechno zvládneme sami a pracovat s ostatními je zbytečná ztráta času, protože to stejně pak nebude podle nás, a navíc nemáme rádi, když nám do toho někdo kecá.
Když se na něj zaměříme, co asi o něm zjistíme? Kdo vlastně Egoista je? U Egoisty si můžete být jistí tím, že Vám může velmi dlouho a sebestředně vysvětlovat co dělá, v čem je lepší než ostatní, co umí a ostatní neumí. Sleduje sebe, chválí sebe, a to vše i na úkor ostatních. Řekne Vám, jak skvělé výsledky má, ale už Vám neřekne, že vycucnul výsledky ze svého týmu a jen si připsal výsledek. Zajímá ho, jak si stojí, ale už jej nebude zajímat, že díky tomu, jak na něj dřou ostatní, tak se z toho pomalu hroutí...
Abychom nebyli ale jen a pouze kritičtí ke slovu Ego, zkusme se podívat na něj i z té druhé strany - má vlastně Ego i nějaké dobré vlastnosti? Je jej někdy zapotřebí? Pomůže nám vůbec v něčem? Ve Freudovým pojetí psychologie má Ego svoje místo a vlastně slouží jako jakýsi vyrovnávač vah mezi dvěma složkami - Id (ono) a Superego (nadjá). Což by se dalo říct, že i dobře. Otázka je, kolik lidí se dnes na pojem EGO dívá tímto způsobem. Ono Ego totiž vyzdvihuje i nás, jak jsme na tom s přístupem k sobě a jak moc se dokážeme mít rádi. Ego totiž dokáže pomoct si uvědomit to, že tady na světě jsem JÁ - a to je taky důležité si uvědomovat. I ve světě EGA existuje rovnováha. Tedy to, abychom byli schopni poznat, kdy se potřebujeme soustředit na sebe a kdy se potřebujeme soustředit i na ostatní. Stejně jako v našem životě je harmonie důležitá.
Z dnešního pojmu si musíme položit otázku, nakolik je Ego dobrým sluhou a špatným pánem. A je vlastně na egu a egoismu něco špatného? Já v tom vidím to, že pokud se pojmy ego a egoismus drží ve svých hranicích, dokáže nám pomoct. Ukázat nám, jak opravdu dobří jsme, co už jsme dokázali a že opravdu si zasloužíme zažít úspěch. Jakmile se ale vybočí z hranic, přijdou na řadu extrémy, ve kterých to dobré se hledá jen velmi obtížně. Jakmile se z nás stanou pokrytci nebo naopak lidé, kteří si nechají vše dovolit - to jsou známky, že je něco špatně. Otázka ega je stále otevřená a dokud budeme nahlížet na sebe, jako na osoby výjimečné (a my v něčem opravdu výjimeční jsme), pak má ego mezi námi své místo.
Když se potkáme se silným Egem, co můžeme udělat? Položte sami sobě otázku, pokud by se takový způsob objevil u Vás samotných a chtěli byste s tím něco udělat - co by to bylo? Jaká nejjednodušší věc se dá udělat jako první? Kde můžete začít, abyste mohli s vlastním Egem pracovat? Pokud chceme něco změnit u ostatních, vždy je začátek u nás. V nás. V tom, jak se na tu danou situaci díváme a co my sami s tím můžeme udělat. Soustředit se na to, čeho chceme dosáhnout. Nu a pokud je to příliš náročné, tak Ego je téma jako stvořené pro práci s koučem.
Přeji Vám všem krásný den plný zážitků a uvědomování si sama sebe. Co k Vám patří, co Vás nabíjí, pro koho tady jste a jak vnímáte svou existenci na tomto světě. Hledejme rovnováhu a harmonii, kde dokážeme všichni najít čas na sebe, na ostatní a dojít tak do cíle. Pamatujte, že život se dá vždy žít tak, abychom dosáhli toho, co chceme. Rozdíl může být ve způsobu, jak se k tomu dostat.
Krásné pondělí :)