Humanita

14.03.2022

Aneb úsilí nebo snaha o vzdělání. V rámci tohoto se můžeme věnovat všemu, co dnes a denně používáme v každodenním životě. Člověk se učí celý svůj život - studuje co to znamená být čestný, na co je humor, jak a kdy použít vtip (nejen ho umět říct, ale se mu i zasmát), co to znamená být štědrý, pomoct bližnímu svému, jak si zachovat sám sebe ve světě, kde se na nás valí nejrůznější vzory, jak se správně chovat apod. Učíme se, co je to přátelství, rodina, ale také to, co je to strach, obavy, jak interpretovat pojmy jako je štěstí nebo smůla a jiné.

Protože v rámci toho, jak mluvíme a co říkáme se dostane do situace, kdy význam slov nestačí. Snažíme se zjistit, co se na nimi skrývá. Zjišťujeme, jaký je kontext - abychom chápali to, co se nám snaží druhá strana říct. Význam slova totiž může být v komunikaci jasný oběma stranám, avšak jejich význam může být velice diametrální. Proto bychom v našem vyjadřování měli být jasní a snáze pochopitelní a v ideálním případě bychom se ještě měli zeptat druhé strany, jak tomu rozumí. Což je vždy lepší, než se ujistit otázkou - rozuměl(a) si mi?

Humanita se vztahuje k lidem, k lidstvu jako celku. To, co dělá člověka člověkem. Pokud budeme chvíli ještě hloubat, můžeme narazit na slovo "humánní" neboli lidsky, bezbolestný, určený pro lidi. Když to převedu do dnešního světa - jak se v kontextu aktuálních situací věnuje lidem? Máme možnost vidět solidaritu a pomoc na jedné straně a zároveň potlačování humanity na straně druhé. Otevírá to mnoho otázek - jak to celé vnímáme? Jakou nám to dává informaci? Jak s tou informací můžeme pracovat? Co my, jako lidé můžeme v rámci našeho bytí na tomto světě nabídnout ostatním? A jak s nimi tady na celé planetě společně žít a existovat?

Ačkoliv je humanita, potažmo humanismus používaný výhradně označení filozofii, dotýká se nás každý den. Pochybovat o sobě, hledat to, proč jsme tady, pochopit proč a s čím jsme tady na Zemi jsou otázky v každém z nás, na které najít odpověď bývá velmi těžké. Proč? Protože význam toho, proč jsme tady nás posouvá k dosažení svého cíle - životního cíle. Vše to začíná v nás samotných, proto se studiem sama sebe má velký smysl. Učit své děti a lidi kolem sebe, že najít naši severku je velmi, velmi důležité. Dokonce v rámci života bych dokázal říct, že je to esence toho, proč jsme lidmi.

Lidstvo a jeho evoluce může přinést velmi mnoho rozličných cest, kterými se můžeme vydat. Obhajovat tu nebo jinou cestu bude vyžadovat přípravu, pochopení, schopnost mluvit a vysvětlovat co a jak děláme. Co dělat, když narazíme na situaci, kdy nám to, co se říká, nedává smysl? Když nevidíme to, co vidí jiní, ale my sami to nedokážeme? Protože díky těmto "nejasnostech" můžeme skončit v tom, že si místo pomoci navzájem, začneme škodit. Tak, že za dosažení cílů pro lidstvo, bude potřeba něco obětovat. Ano, v historii jsme viděli mnoho činů a aktů, v kontextu "pomoci" pro lidstvo, ale za cenu, kterou nejsme ochotni obětovat.

Vystaveni tomuto tlaku se můžeme dostat do stavu si vybrat. Buď takto nebo takto. Bez šance najít řešení pro obě dvě cesty. Někdy tu cestu nemusíme ani vidět, protože nechápeme podstatu toho, co se děje. Chybí nám informace a pokud je máme, tak často to, jak to vidíme my není to samé, co vidí jeho interpret. Jinými slovy - myslíme si, že člověk A říká takovou informaci, ale člověk A sice říká něco, co si myslíme, že to tak je, ale ve skutečnosti tím myslí něco jiného.

Lidstvo se dostalo tam, kde je teď díky tomu, že se naučili spolu komunikovat. Pochopili, že samotní nemají šanci, ale společně dokážou mnoho věcí. Platí to ale pro všechny stejně? To, co se v jedné skupině lidí domluví, bude platit všude stejně? Jak jsme se sem dostali, do aktuálního stavu, do aktuální technologického věku. Jak to, že jsme schopni dnes dělat operace srdce, prodloužit život lidem, zvyšovat jejich bohatství, zajišťovat jejich bezpečnost apod.? Co se muselo stát proto, abychom se dostali do stavu, kdy nyní si můžeme vybírat co chceme, jak to chceme a kdy to chceme?

Lidstvo se semklo, společně pracovali na tom, aby přinesli něco nového. Díky společné práci, díky vědě a inovacím jsme v kontaktu s lidmi po celém světě. Máme možnost se dočíst informace, které bychom jinak hledali v knihách nebo je museli poslouchat od pár lidí ve světě. Odbouralo se tak nutnost cestovat. Technologie jsou přínosem a zároveň velkou hrozbou. Pod rouškou poskytování informaci se otevíráme vůči systémům tak, že pak o nás ví více než my sami o sobě. A tím se pojem humanita posouvá na jinou úroveň, na takovou, ve které v rámci evoluce i něco ztrácíme. A to, co bychom neměli nikdy ztratit, je naše lidskost.

Přeji Vám všem, abyste v tom, co děláte, dokázali zůstat lidmi. Takovými, kteří svými činy pomáhají k rozvoji lidstva za cenu, kterou jsou obě strany ochotné podstoupit. Protože jen díky dialogu a domluvě se najde řešení, které bude přijatelné všemi stranami. A pokud to bude znamenat, že v rámci posunu vpřed bude potřeba se něčeho vzdát, tak ať to lidskost nikdy není.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč