Kořeny

Někdy mám pocit, že celý život se točí kolem kořenů. Kořeny jsou tím, co nás drží pevně na zemi, co nám dává jistotu, že i když přijde bouře a vítr se opře do našich větví, nespadneme hned při prvním nárazu, protože někde hluboko je něco, co nám poskytuje stabilitu a sílu. Kořeny jsou však zároveň i poutem, které nás váže k určitému místu, k lidem, k pocitům, které už nemusí být aktuální, ale přesto nás nepustí jen tak snadno. A když přijde chvíle, kdy cítíme, že bychom měli jít dál, vyrvat se z půdy, ve které jsme příliš dlouho zakořenili, zjistíme, že je to bolestivý proces, který zasahuje mnohem hlouběji, než jsme si dovedli představit.

Jsou okamžiky, kdy člověk touží po změně a po novém začátku. Touží zapustit kořeny někde jinde, v nové zemi, v novém vztahu, v novém čase, který má přinést naději. Ale právě v těch chvílích se ukazuje, jak silně jsme spojeni s tím, co bylo. Každý zážitek, každá zkušenost, každý vztah v nás zanechal svůj otisk, a to vše se proměnilo v kořeny, které nás drží. A někdy nás drží pevněji, než bychom chtěli, a my se pak divíme, proč je tak těžké udělat krok, který zdánlivě vypadá jednoduchý.

Kořeny nejsou jen o místech, kde žijeme, ale i o vztazích, které si neseme, o vzorcích, které nás formují, o návycích, které se staly součástí našich dní. Často si neuvědomujeme, jak silně na nich závisíme, dokud nejsme postaveni před nutnost je opustit. A právě tehdy cítíme, že nejde jen o rozhodnutí rozumem, ale o něco hlubšího, co se dotýká samé podstaty toho, kým jsme.

Ale stejně jako se těžce loučíme se starými kořeny, stejně tak může být krásné a povzbuzující vnímat, když začínají růst nové. Malé výhonky naděje, drobné chvíle, kdy cítíme, že se nám pod nohama tvoří nová půda, že někde jinde, v jiné podobě a v jiném čase, se tvoří nová stabilita. A tak zatímco jeden kus nás bolí, že se odtrhává od toho, co bylo, jiný kus nás naplňuje radostí, že můžeme znovu růst a hledat své místo, kde se nám bude dařit.

Možná je právě tohle poselstvím kořenů – že nejsou jen něčím, co nás poutá, ale také něčím, co nám dodává sílu. Že nám ukazují, odkud pocházíme, že nám dávají stabilitu v bouři a že nás učí, že i když vyrvat je může bolet, vždycky se najde prostor, kam zasadit nové. A v těch nových kořenech je ukryta naděje, že každý konec může být i začátkem, že každá bolest z odloučení může být i příslibem nového života, který si teprve hledá svou podobu.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem dokázali najít kořeny, které Vás budou držet pevně, a zároveň měli odvahu ty staré pustit, když nastane čas, protože jen tak se objeví nové, a s nimi i nový začátek.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč