Naslouchání
Co se říká o
člověku, který dokáže opravdu naslouchat? Co to vlastně to naslouchání je? Jak
často se Vám stane, že se s někým bavíte a máte pocit, že Vám druhá strana
rozumí? Že Vás chápe a je tady pro Vás?
Naslouchání je jeden z klíčových způsobů, jak být v přítomnosti a jak pomoct lidem kolem sebe. Přepustit svoje místo druhé osobě a nechat tu druhou osobu říct vše, co potřebuje říct. Zároveň v té řeči a v té spoustě slov najít skrytý význam. To, co jiným nepřijde zajímavé, to, co je schováno mezi řádky. Naučit se poslouchat nejen slova, ale i to, co co není řečeno. Slyšet i za ta slova. Častokrát jsou to věci, které vyplynou z kontextu, které jsou schované hluboko v druhé osobě a také jsou někdy pořádně zabarikádované. Právě umění naslouchání dokáže takovou barikádu nechat rozplynout a dát prostor k tomu, aby se člověk cítil dobře a důvěrně na to, říct, co opravdu říct to, co chce.
Už jste někdy zkusili jen tak nechat tu druhou osobu mluvit? Dát ji 5 minut a vůbec do toho nevstupovat. Bude to možná na začátku náročné a nezvyklé. Možná i šílené, ale přesně tak to má být. Říct to, co opravdu říct chci. Pochopit, že teď mám čas na to, říct opravdu všechno, bez toho, aby mě někdo soudil a hodnotil. Prostě, aby tam semnou ten druhý byl a pozoroval to, co říkám. Měl tu roli toho, který jen popíše to, co vidí, co slyší. Nebo naopak to, co neslyší nebo to, co ještě nebylo vyřčeno.
Dá se naslouchání naučit? Ano, dá :) Jednou ze základních věcí, je dát své ego na druhou kolej. Nebo ještě lépe, zaparkovat jej do depa a nechat ho tam ... odpočívat. Dát mu pauzu v tom všem shonu toho, jak by se mu chtělo se vyjadřovat, názorovat, říkat věci podle sebe a dávat o sobě najevo, že je stále tady. Poslouchat ticho, dát plnou pozornost tomu druhému. Ptát se na to, co to pro toho druhého znamená, jak je to pro toho člověka důležité. Najít způsob, jak stát za ním, pozorovat jeho kroky a cestu a zjistit, co opravdu hledá.
Zkusme si najít 10 minut na sebe každý den. Strávit ho jen tak, že budeme mlčet a poslouchat sami sebe. Své tělo. Můžete to spojit s meditací, ale primárně věnovat ten čas sobě a tomu, že budeme naslouchat. Co naše tělo dělá, jak se má. Nechat své myšlenky plynout a jen se zaměřit chvíli na sebe. Soustředit se, meditovat, věnovat se jen jedné věci v jednu chvíli. To je skvělý základ toho, jak se můžeme naučit naslouchat. Protože pokud máje zájem se naučit naslouchat ostatní, musíme začít u sebe. Vnímat každou věc, malou, nepatrnou, to, co nám předtím uniklo, ale víme, že to tam někde je. Z malých věcí se totiž můžou stát věci velké. Takové, které budou klíčem k tomu, aby člověk pochopil a porozuměl tomu, co se děje.
Naslouchání a to, jak jej můžeme každý den používat ke užitečná a skvělá dovednost. Ano, dovednost. Dá se naučit. Zkuste se zeptat těch, které opravdu a ze srdce milujete, jak se mají, dívejte se jim do očí a buďte tam pro ně. Zjistíte, že jsou to lidi, tak jako vy. Tím, že jim dáme naši pozornost, budujeme vztah a důvěru. A díky vztahům a důvěře můžeme každý den dát malou pomoc lidem, na kterým nám záleží, ale i těm, které náhodně potkáme.
Zárověn je také velmi důležité se naučit naslouchat sobě samotnému. Zeptat se sebe sama, jak se mám? A opravdu se naučit poslouchat každý impuls svého těla, své mysli. Podívat se sám sobě do očí a říct si: "naslouchej sám sobě". "Soustřeď se teď na jednu, jedinnou věc", "zastav se, zavři pusu a jen poslouchej, co Ti ten druhý říká". Dokážeme to?