Ochrana

04.07.2022

Kolikrát v životě jste měli potřebu někoho nebo něco chránit? Ve vidině toho, že to děláme správně, že to tak má být, že to vyžaduje daná situace? A kolikrát jsme zjistili, že to tak bylo správně nebo naopak, že je to tak až příliš moc? Kde začíná a končí pomyslná hranice mezi tím, co je dobře a co už naopak škodí?

Schopnost chránit sebe a ostatní se nám dostává v našem vývoji. Už od narození, vlastně už při prvních dnech našeho zrození jsme v ochraně. Máme kolem sebe prostředí, ve kterém jsme chráněni tak, abychom přežili. Postupně se dokážeme chránit sami a zjišťujeme, jaký je svět kolem nás. Co nám hrozí, jaké věci nám mohou uškodit, případně, jak se jim vyhnout. Co když ale svou snahu chránit můžeme i někomu nebo něčemu škodit?

Ano, bylo by krásné žít život ve světě, kde nám nic nehrozí, kde je smrt jedinou věci, ke které postupně dojdeme, ale naprosto bez úhony? Co nám pomohlo se dostat do stavu, ve kterém jsme teď? Kolik různých zářezů a situací, ve kterých nám šlo o život, jsme zvládli tak, že nás to ve výsledku posílilo? A co se stane, když budeme mít kolem sebe svět takový, ve kterém nám "nic" nehrozí?

Nabízí se mnoho otázek, velmi mnoho různých pohledů na věc - kdo se má v tom vyznat? Jak tedy nahlížet na pocit bezpečí a nebezpečí tak, abychom mohli žít svůj život v bezpečí, že se nám nic nestane? Pojďme si to trochu vydefinovat a říct si, co to vlastně ta ochrana je.

V mnoha uskupeních a státech je právo na ochranu osobnosti zakotveno v listině základních práv a svobod. I když tento okamžik začíná narozením a končí smrtí, pak je nejvíc křehké právě na jeho zrodu a potom při jeho konci. Zde se tvoří něco, co nás bude provázet celý náš život a na našem sklonku života se postupně tyto vytvořené ochrany postupně vytrácejí, až zaniknou. Tak, jak funguje koloběh života, tak funguje i naše ochrana. Ano, v některých částech života se náš pomyslný štít může snížit až úplně vytratit. To jsou věci spojené s naším životem.

Jak jsme se tedy dostali do stavu, ve kterém se naše schopnost přežít daleko více zdokonalila, než jak tomu bylo před 100 lety? Nu, hlavní dík v tomto nese s sebou (r)evoluce. Naše schopnost učení a zkoušení nás dovedla do stavu, ve kterém jsme schopni žít delší život a žít ho ve větším blahobytu než kdy předtím. Naučili jsme se lépe využívat naše zdroje, prošli jsme vývojem, který je v očích 100 let neuvěřitelný. Ano, za tento krok jsme sice zaplatili vysokou cenu (vzpomeňte si, co vše se globálně stalo za uplynulých 100 let), ale jsme zase úplně jinde, než kde bychom byli před 100 lety, kdy nás i chřipka nebo nějaká nemoc dokázala i zabít.

Co to pro nás znamená? Jak moc musíme se snažit o to chránit sebe a ostatní, abychom přežili? Tato otázka je hodně na zamyšlení. Na jednu stranu můžeme opravdu udělat maximum proto, abychom se vyhnuli všemu, co by nám mohlo ublížit nebo zažít situace, ve kterých by nám něco hrozilo. Na druhou stranu, co pak budeme dělat, když celý svůj život budeme žít v pocitu totálního bezpečí, co až se situace změní a my ke zranění nebo k porušení ochrany dojdeme? Jak se pak zachováme? Co budeme dělat?

Najít správnou rovnováhu mezi tím, co je dobré zažít a co už ne je to, oč tu běží. Ve světě, kde se na nás valí neskutečné množství informací o tom, co je dobře, co je špatně, co bychom měli nebo naopak neměli dělat je nejeden člověk víc než zmatený. A také to může vyvolávat problémy, když se spolu o této věci budou bavit lidé, kteří na to mají naprosto rozdílný názor. Jak najít potom ve světě, kde si chceme být jistí tím, že děláme dobře, to správnou odpověď? Na toto neexistuje žádná správná odpověď. Naučit se žit život s tím, že chyba se stát může, že i při tom všem, co se snažíme dělat správně, můžeme udělat i něco špatně, naučit se s tím žít a být schopný přijmout názor někoho jiného. Být otevřený změnám, naslouchat sám sobě, umět se podívat na to, co a jak dělám, hledat nové cesty, naslouchat a i přesto, že se nám něco nelíbí, tak vědět, že je to názor druhého, který buď přijmu nebo ne. I umět říct ne je součástí toho, co nás chrání.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě našli to, co pro Vás bude důležité a zároveň Vám to dodalo pocit ochrany. Abyste ve svém životě měli otevřené srdce pro to, co opravdu chcete a zároveň byli ochotni čas od času se dívat na věci i z jiného úhlu pohledu, než z toho svého. Ano, někdy to může být náročné, někdy naopak velmi snadné.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč