Omluva
Skutečnost, kterou můžeme říct a přiznat si ji. Prostě jsme něco udělali špatně a teď máme jedinečnou příležitost se omluvit. A to jak sami sobě, tak i ostatním. Kdo z nás se ve svém životě setkal s omluvou? A pokud ano, jaká byla? Pokud se Vám někdo omluvil, jak jste na to reagovali?
Pojďme se podívat na význam slova omluva. Dost často se zaměňuje za slovo výmluva. Jsou to dvě naprosto rozdílné věci. Zatímco omluva vyjadřuje lítost za naše vlastní chyby a porušení slibu, výmluva se používá k vyhýbání se zodpovědnosti za své chyby a hledání důvodů pro své selhání. Omluva je projevem zralosti a odpovědnosti. Pokud se omluvíme, přiznáváme, že jsme udělali chybu, a snažíme se ji napravit. Zároveň ukazujeme, že máme respekt k druhým lidem a snažíme se udržet dobré vztahy. Na druhé straně, výmluva je projevem nedostatku zodpovědnosti a vlastních chyb. Pokud se vymlouváme, snažíme se najít důvod pro své selhání a odmítáme přijmout odpovědnost za své chyby. Tím narušujeme vztahy s ostatními lidmi a ukazujeme nedostatek respektu a zralosti.
Vnímání omluvy může být různé. Někteří lidé si myslí, že omluvit se je slabost a projev neschopnosti. Nicméně, správné použití omluvy je projevem zralosti, zodpovědnosti a respektu k druhým lidem. To, že dokážeme upřímně vyjádřit to, že je nám líto, co se stalo, znamená dnes víc než jen mlčící přihlížení skutečnosti. Můžeme na ni nahlížet jako nástroj sebe-reflexe a osobního růstu. Uznat chybu, uvědomit si ji, poučit se z ní a následně ji využít ve svůj další růst – to dává víc než smysl. Pokud navíc budeme schopni opravdu pochopit, co je špatně, co jsme vlastně udělali a jak, posiluje to naši schopnost kritického myšlení. Když to všechno dáme dohromady – je to ucelený způsob, jak být více člověk.
Omluva nám umožňuje vyrovnat se s našimi chybami, udržet si naši integritu a připomíná nám, že jsme vůči sobě samým i druhým lidem zodpovědní. To, co děláme každý den, s každým rozhodnutím, je jen a jen na nás. Každé rozhodnutí, které uděláme, má své následky. Takové, které mohou pomáhat a takové, které dokážou i škodit. Proto je potřeba si uvědomovat to, jakou zodpovědnost bereme za naše akce. Že každé slovo, každá akce či rozhodnutí sebou nesou následky. Někdy jsou příjemné a někde zase ne. Někdy dokážeme pomoct a někdy zranit. A právě pro ty situace, kde dojde ke zranění, je důležité najít odvahu a sílu se za to omluvit.
Jak můžeme omluvu "správně" použit? Začneme tím, že si uvědomíme to, co se stalo. Když dokážeme použít uvědomění, vezmeme věci přesně tak, jak se mají, pak je přijmeme skutečnost. Takovou, jaká je. Realitu toho, co se stalo a kde jsme nyní. Dalším krokem skutečný projev lítosti. To, že projevíme emoci, uvědomění a ochotu dát najevo, že jsme něco udělali a že je nám to líto, pak se plynule dostaneme do toho, kdy můžeme napravit naši chybu. Reflektovat to, co se stalo, a přijít s něčím, čím se můžeme danému člověku omluvit. Zapomněli jsme na schůzku? Můžeme přijít s návrhem co nejbližšího termínu. Nedodali jsme něco, co jsme slíbili dodat? Uděláme co nejdříve všechno proto, abychom dodali, co jsme slíbili. A na závěr – poučení z toho, co se stalo. Udělat závazek, kterým budeme žít. Přijmout zodpovědnost a opravdu ji mít v sobě každý den.
Chápu, že mohou vzniknout situace, které jsou víc než obtížné, abychom se za ně mohli omluvit. Pokud je náš čin tak závažný, pak je o to víc důležité přijít s omluvou. I když se to může zdát ze začátku jako nemožná mise. I když se můžeme cítit, že nic, co bychom mohli říct nebo udělat to neomluví. Naše lidskost a to, že dokážeme vyjádřit naše city dokážou zázraky. Může to trvat, může to být na dlouhé lokty, ale ta šance tam vždy je. Jen vždy prosím mysleme na to, že druhá šance už se nám nemusí nikdy dostat. Proto přijít o šanci, promarnit ji, může vést k tomu, že se nám to už nemusí nikdy podařit.
A ta poslední věc – vztahy. Jsou klíčové pro naše společné žití na tomto světě. Pro udržení si dobrých vztahů, proto, abychom mohli na této planetě spolu všichni žít, je schopnost se omluvit naprosto klíčová. Chyby, které děláme a snažíme se jim předejít někdy přijdou. Učíme se, že chybami se člověk učí a je to tak. Pokud se budeme chybám snažit vyhnout, pak se možná připravíme o to, že se posuneme dál. Vždyť to, že jsme něco udělali špatně, pak si to prošli znova, poučili se a následně to udělali jinak a lépe, je přirozenou evolucí nás samotných. Díky tomu se můžeme posunout dále a být zase o něco lepší.
Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem našli svůj způsob, jak pracovat s omluvou. Ať už ve svém osobním nebo profesím životě. Aby Vás provázela v situacích, kdy Vám bude záležet na ostatních, ale i na Vás samotných. Díky ní dokážeme společně, že nám záleží na našem životě a na životě lidí kolem nás.
Váš Jirka Slováček – Srdcový Kouč