Otázky

Klademe si je. Jsou s námi a pořád se objevují. Otázky. Jakékoliv. Zkuste si vzpomenout, kolikrát jste se sami sebe zeptali otázek? A jaké otázky to byly? Jak vlastně otázky dokážou měnit a formulovat nás? A věci nebo okolnosti, které se nám objevují v životě? Kde se vlastně berou? Co nám přinášejí? Můžeme z nich vyčíst něco důležitého?

Otázky jsou v našem životě to, co nás bude posouvat dál. Otázka totiž skvěle funguje jako zdroj myšlení. Otázka nám probouzí k životu myšlenky. Co hledáme? Odpovědi? Názory? Pocity? Dokážou nás rozpohybovat k akcím. Dokážou nám zpochybnit naše přesvědčení, dokážou nám dát jiný pohled na věc, dokážou vymyslet druhý způsob řešení situace, dokážou nás posouvat k tomu, co chceme. Otázky mají, až bych řekl, magickou moc.

Co tedy přesně taková otázka dokáže změnit? Naprosto a úplně všechno. Správně položená otázka dokáže zastavit čas. Dokáže nechat člověka v pochybách. Umožní si nalít čistého vína. Dokáže Vám otevřít dveře na cestu do neznáma. Správně mířená otázka dokáže vyvolat emoce - všeho typu. Od smíchu, po pochopení, aha! momentů, až po zlost, agresi, řev anebo i mlčení. Otázky nás dokážou zbavit pocitu něco řešit, dokážou nám zavřít pusu. Dávají nám možnost si uvědomit sami sebe. Tak jak jsme, tak jak na tomto světě žijeme naše životy.

Kdy se otázky objevují? Neustále. Pokud se objeví situace, které si vyžadují nějakou akci, otázky jsou dobrým společníkem. "Co se asi tak stane, pokud udělám toto? Anebo když to neudělám?", "Jak mu to mám říct? Co by asi tak dělal na mém místě?", "Kde mám začít?", "Má to smysl?" a jedna z mých oblíbených: "Co vlastně chci?". Otázky se budou kolem nás objevovat tak často, jak často si je budeme chtít pustit k tělu. Na některé věci nebudou potřeba, protože je vše již jasné. Na některé věci se však může najít otázka, která změní všechno, co bylo do té doby jinak. Není žádný univerzální klíč toho, kdy se má objevit ta pravá otázka. Stejné jako u cíle, ideální způsob si jít za ní. Ptát se, dát si čas na odpověď. U těch otázek, které budou stěžejní si pište poznámky.

Pokud se budeme někoho ptát, mějte na paměti, že otázkou můžeme projevit mnoho věcí - zájem, zvědavost, pohrdání, upřímnost, ochotu, laskavost a další vlastnosti. Jak otázku položíme, takovou i odpověď můžeme dostat. Je to správná doba? Je to správný čas? Napadá mě otázka: "Vezmeš si mě?" Jak se u ní tváříte? Jaké emoce v sobě máte? Co Vás vedlo se k takové otázce rozhodnout? Jaká očekávání máte z odpovědi na Vaši otázku?

U toho posledního se ještě zastavím na chvíli. Co se také často objevuje je předpoklad toho, co se po otázce má stát. Nebo té, co očekáváme z té odpovědi. Protože otázka položená jak na sebe nebo na někoho jiného může být vedená s očekávanou reakcí... "Co sis myslel, že z toho bude?" "Jak sis mohl myslet, že to bude fungovat?" "Jak Tě to jen mohlo napadnout?" "Tos nemohl myslet dřív, než jsi to udělal?" "A co jiného si čekal?". V jakých souvislostech se ptáme? Potřebujeme se ujistit, že jsme měli pravdu? Nebo to, že víme, co ten druhý odpoví? Či snad naše zkušenosti nám dovolily se zeptat na něco, co je nám jasné, ale ostatní to nechápou? Očekávání nad tím, co ze své otázky uslyším naprosto ručí význam toho se ptát. Neguje jej.

U otázek vycházející z nás, z naší bytosti, platí jedno pravidlo. Co dám směrem ven, to se mi vrátí zpět. Aneb musíme pochopit to, že každá naše akce, vyvolá reakci. Jsme zodpovědní za své činy a za jejich následky. Proto bychom u všeho, co říkáme, měli myslet na to, co opravdu nás zajímá. To, co řekneme, už nelze vzít zpět. Nebo použít obligátní "neber si to osobně". Všechno, se nás týká, se týká naší osoby, tudíž použít klišé je jako lhát do očí. Přemýšlejme o tom, na co se ptáme, jak se ptáme a co tím opravdu myslíme. Je to víc důležité než cokoliv jiného.

V rámci mé praxe jako kouče, jsem začal velmi podrobně sledovat to, jakým způsobem mohou otázky pomoct. Jaký je následek toho, na co se zeptám a jak se zeptám. Jaký úžasný nástroj ve svém těle máme - řeč. A to, jak ji použít je celoživotní cesta, ve které se dostáváme z dobrých otázek k těm špatným, abychom pochopili, co za těmi všemi otázkami je. A co tam je? No přece my - lidé :)

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.