Přijetí

05.10.2020

Když se na sebe podíváme, co vidíte? Co opravdu vidíte? Jak sami sebe vidíme? Dejte si na čas a skutečně se zamyslete nad tím, co vidíte? Nejen to, co je vidět na první pohled, ale i to, co je skryto. Co vidíte?

A jakmile máte hotovo to, co je vidět, podívejte se do sebe. Dejte si čas na to, abyste se zamysleli nad tím, co je uvnitř Vás. Co všechno tam je? Kdo je ten člověk uvnitř Vás, kdo je ta osoba, která s Vámi je každý den? Jaký ten člověk je? Co dělá? Jak se má?

Co dokážeme najít u sebe, když se na chvíli zastavíme? Ano, já vím. Dnes Vám dávám hodně otázek, které zaberou spoustu času, aby na ně člověk našel odpověď. Pro dnešní téma je začátek opravdu důležitý. Protože díky tomu, co jsme schopni o sobě zjistit, co všechno si sami sobě přiznáme, se dokážeme podívat na sebe tak, jak skutečně jsme viděni. Sundat pomyslné závěje z očí, sundat brýle a všechny filtry - prostě se na sebe podívejte bez obalů. A právě tam a tehdy, když jsme k sobě upřímní, uvidíme sami sebe. Se vším, co k nám patří. Všechny věci se postupně objeví, ať už to, co se nám líbí a také to, co se nám třeba tak úplně nelíbí.

Jak nám toto pomůže k přijetí? Objevíme tak sami sebe. A můžeme se toho hodně naučit. Naučit se vnímat, jak se na sebe díváme. Jak se díváme na ostatní. Jaké jsou naše hodnoty, podle čeho se rozhodujeme. Co je důležité a co ne. Co s námi opravdu rezonuje a co naopak. Je to skutečný pohled na nás, na naši osobu. Bez obalu, bez masky. A jestli má člověk rád výzvy, tak je schopný se podívat na své tělo, nahé, tak, jak je. Prozkoumat se a všimnout si všeho, co na něm máme. Co se nám líbí, za co jsme mu vděčni, co díky němu jsme schopni každý den zažít a přežít.

Ve schopnosti se přijmout je fyzické jednou z částí toho, čím jsme. Ta další - duchovní - se projevuje v tom, jak jednáme, jak se chováme a jak prožíváme každodenní situace. Tady je přijetí stejně důležité, jako u naší fyzické části. Jak se na sebe díváme jako člověk, který každý den dělá rozhodnutí? Jak se chováme, když žijeme náš život? A jsme ochotní se na sebe podívat bez vrstev, obalů a masek, do našeho nitra a opravdu si říct to, jací jsme? Jak se naše bytí na tomto světě odvíjí od našich skutků, slov, toho, jak si ceníme času a přítomnosti?

Přijmout se tak, jak jsme může být velmi, velmi zdlouhavé a náročné. Může to znamenat pro nás spoustu věcí, u kterých bude potřeba udělat nějakou změnu. Může to znamenat, že se dostaneme až tak daleko, až budeme muset udělat velká, nepříjemná a náročná rozhodnutí. Taková, ve kterých se bude zdát, že jsme všechno dělali až do teď špatně. A že jsme se posunuli někam, kde nám vlastně není dobře. Čím víc a čím hlouběji budeme kopat, tím víc špíny, balastu a bahna budeme potkávat. Až se dostaneme do místa, kde to všechno začíná. A od toho místa se odrazíme nahoru, takoví, jací skutečně jsme.

Zkuste se podívat na to, kde jste teď a co už jste dosáhli ve Vašem životě. Co to obnášelo, co všechno jste pro to museli udělat, jaké kroky vedly k výsledkům a také to, co se Vám nepovedlo. Kde jste skutečně byli sami sebou, takoví, jací jste. Jak často jste museli lhát, přetvařovat se a hrát roli, která nebyla s Vámi v pořádku. Pokud to dokážete, zkuste si vybavit situace, které Vám pomohly přijmout sebe takového, jací jste. Co to bylo? Jaký impuls Vám řekl: "Teď a tady jsem já takový, jaký opravdu jsem". Co Vám taková situace dala? Jaký to byl pocit? Dokázali byste něco takového zopakovat? A pokud to byl opravdu tak silný okamžik, jak byste si mohli něco podobného zažít znova?

O procesu přijetí můžeme najít mnoho zdrojů a článků. Může to být pojmenováno jako proces kdy zažijeme sami sebe. Je tam mnoho zážitků a uvědomění. Např. toho, že tady vždy budu pro sebe. A přijímat můžeme jen to, co už existuje. Je to o vztahu mezi sebou, je to o důvěře, je to o přiznání sami sebe a o tom, si ty věci říct tak, jak jsou. Být upřímný k sobě, ke svému já, ke svému tělu. Jsou zde nároky na to, abychom byli schopni se přijmout, a ne každý projde testy. Někdy je potřeba test opakovat, někdy je potřeba se na něj víc soustředit, někdy musíme překonat bariéru tak vysokou, že na první pohled se jeví jako nepřekonatelná.

Co je jedna věc, kterou můžeme všichni jednoduše udělat je stoupnout si před zrcadlo, podívat se na sebe a popsat se. Co vidím? Co cítím? Kde jsem? Na co se zaměřuji? Co mi vadí? Stačí na začátek 5 minut. Dívat se a pozorovat. Zrcadlo nám jako základ bude stačit. Přidejme do receptu sebe, naši upřímnost, pokoru a chuť na sobě pracovat. A máte recept na to, s čím se dá "vařit". Můžete pak ochutnávat, přidávat další ingredience, až si svůj vlastní recept vytvoříte sami.

Přeji Vám příjemnou chuť. Váš Jirka Slováček - srdcový kouč.