Rozmach

            Někdy se věci dají do pohybu dřív, než si to vůbec uvědomíme. Ještě všechno působí stejně, dny plynou beze změny, a přesto se pod povrchem děje něco jiného. Nejspíš to začíná nenápadně – drobným rozhodnutím, myšlenkou, kterou si v sobě někdo poprvé přizná, nebo chvílí ticha, ve které se člověk odhodlá udělat krok. A přestože na první pohled zůstává vše při starém, ve skutečnosti už nic není jako dřív.

Rozmach se objevuje tam, kde dozrál čas. Kde se dlouho hromadila energie, zkušenost, i tichá únava z nehybnosti. Kde se člověk přestane smiřovat s tím, že "to prostě nejde" a místo plánů a slov přichází činy. Možná jsou malé, možná nevýrazné, ale nesou v sobě novou sílu – sílu pohybu, který už nejde zastavit.

V životě jsou období, kdy změna bolí víc než zůstat. A přesto se musí stát. Když se v nás něco napne natolik, že to staré už neudržíme, přichází rozmach – ne jako výbuch, ale jako pomalé rozpínání prostoru. Je to fáze, kdy se věci začnou znovu nadechovat, kdy se ticho naplní významem a kdy se v neviditelné rovině rodí nový směr.

Rozmach neznamená jistotu. Je to spíš souhra odvahy a trpělivosti – pustit se a přitom zůstat ukotvený. Někdy je potřeba něco uzavřít, jindy ustoupit, nebo konečně promluvit. Každý rozmach má jinou podobu, ale společné mají to, že ho nelze urychlit. Přijde až tehdy, když jsme připraveni nechat věci plynout jinak než dosud.

A i když výsledky nejsou hned vidět, změna už probíhá. Na pozadí, tiše, ve strukturách, které se pomalu přeskupují. Vztahy, které dlouho stály, se začnou znovu pohybovat. Prostředí, které bylo sevřené, se uvolní. Všechno se začne přirozeně rozšiřovat. Někdy k lepšímu, jindy jen jinak, ale vždy k něčemu novému.

Rozmach není o dokonalosti ani o vítězství. Je to návrat života do pohybu. Je to okamžik, kdy se energie, která dlouho zůstávala uvnitř, začne projevovat navenek. Kdy už se člověk nebo situace nedá zastavit, protože zralost dozrála do činu. Rozmach je přirozený důsledek všeho, co se v nás i kolem nás hromadilo – a teď konečně našlo cestu ven.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem poznali rozmach, který není hlučný ani nápadný, ale opravdový. Takový, který přichází, když už není potřeba nic dokazovat – jen růst, rozvíjet se a dovolit věcem, aby se konečně daly do pohybu.

Váš Jiří Slováček – Srdcový kouč