Sebedůvěra

09.11.2020

Naše schopnost si věřit a podle toho tak i konat. Možná by to takto i stačilo napsat a říct, že pokud to dokážeme, máme důvěru v sebe samého udělat jakékoliv rozhodnutí. A plně tomu věřit. Jednoduché, že ano.

U víry v sebe sama je totiž spousta faktorů - jaká je moje aktuální situace, jak v ní vypadám já, co o tom všem vím a jak si dokážu věřit, že danou situaci zvládnu. U sebedůvěry jsme my, jako lidé, postavení proti něčemu, kde je potřeba udělat nějakou věc - jít si s někým promluvit, jít něco udělat, zajistit nějakou věc, dohodnout obchod, vysvětlit situaci, ukončit vztah, nakoupit zásoby, vyfotit obrazy, namalovat skicy, pracovat na sobě, jít si zaběhat, opravit rozbitou věc, zasmát se, být na věcí, naučit se novou věc, posunul svůj limit...a věřím, že byste našli mnoho dalších příkladů.

Když tedy už víme, co je potřeba udělat, co je tedy těžké na tom, si sám věřit? Jak je možné, že nějakou situaci už řešíme tak dlouho, až nám přerostla přes hlavu? Jak je možné, že se v tom pořád plácáme? Jak můžeme nechat věci dojít až, tak daleko? Co se stalo, že jsme se přesunuli v životě tak daleko a pořád to není ono? Co nás vede, že si to neustále pokládáme dokola a i přesto, že víme, co je potřeba udělat, tak zdráháme to udělat?

Vlivy na nás občas mohou způsobit, že místo sebe, bereme v potaz vše okolo. To, jak to bude vypadat, to, co na to řeknou ostatní a spousta dalších důvodů, které se posunujeme před to, co opravdu chceme. Naše přesvědčení, že na to je čas, to, že by to bylo moc těžké, že si nevěřím, že to dokážu, že jsem neschopný, že se to nenaučím, že to zvorám. Těch obhajob na to, co nám brání si věřit je mnoho. V mnoha případech mají společný základ a tím je způsob naší výchovy a to, jakým způsobem jsme byli vychováni. Ale v některých případech jsou i naše zkušenosti, které jsme v životě zažili.

Přeji Vám všem na cestě za sebedůvěrou hodně odvahy a upřímnosti k sobě samotným. Díky tomu budete schopni posílit to, co Vám pomůže v důležitých rozhodnutích, v tom, na čem Vám opravdu záleží a posune Vás to dál, směrem k sobě samotnému. Ať už je zdroj našeho postoje k sebedůvěře jakýkoli, dobrá informace = dá se na tom pracovat a dá se to zlepšit :) Kde tedy začít hledat? Naše schopnost si věřit a podle toho tak i konat. Možná by to takto i stačilo napsat a říct, že pokud to dokážeme, máme důvěru v sebe samého udělat jakékoliv rozhodnutí. A plně tomu věřit. Jednoduché, že ano.

U víry v sebe sama je totiž spousta faktorů - jaká je moje aktuální situace, jak v ní vypadám já, co o tom všem vím a jak si dokážu věřit, že danou situaci zvládnu. U sebedůvěry jsme my, jako lidé, postavení proti něčemu, kde je potřeba udělat nějakou věc - jít si s někým promluvit, jít něco udělat, zajistit nějakou věc, dohodnout obchod, vysvětlit situaci, ukončit vztah, nakoupit zásoby, vyfotit obrazy, namalovat skicy, pracovat na sobě, jít si zaběhat, opravit rozbitou věc, zasmát se, být na věcí, naučit se novou věc, posunul svůj limit...a věřím, že byste našli mnoho dalších příkladů.

Když tedy už víme, co je potřeba udělat, co je tedy těžké na tom, si sám věřit? Jak je možné, že nějakou situaci už řešíme tak dlouho, až nám přerostla přes hlavu? Jak je možné, že se v tom pořád plácáme? Jak můžeme nechat věci dojít až, tak daleko? Co se stalo, že jsme se přesunuli v životě tak daleko a pořád to není ono? Co nás vede, že si to neustále pokládáme dokola a i přesto, že víme, co je potřeba udělat, tak zdráháme to udělat?

Vlivy na nás občas mohou způsobit, že místo sebe, bereme v potaz vše okolo. To, jak to bude vypadat, to, co na to řeknou ostatní a spousta dalších důvodů, které se posunujeme před to, co opravdu chceme. Naše přesvědčení, že na to je čas, to, že by to bylo moc těžké, že si nevěřím, že to dokážu, že jsem neschopný, že se to nenaučím, že to zvorám. Těch obhajob na to, co nám brání si věřit je mnoho. V mnoha případech mají společný základ a tím je způsob naší výchovy a to, jakým způsobem jsme byli vychováni. Ale v některých případech jsou i naše zkušenosti, které jsme v životě zažili.

Ať už je zdroj našeho postoje k sebedůvěře jakýkoli, dobrá informace = dá se na tom pracovat a dá se to zlepšit  Kde tedy začít hledat? Kde hledat ztracenou sebedůvěru? V první řadě je tu rozhodnutí. To, že si něco uvědomujeme, jsme schopni říct, co to přesně je a pracovat s tím. Jakmile tohle máme za sebou, je několik cest, jak začít něco dělat. Ta první je, že se rozhodnete a první krok uděláte sami. Je to o učení se? Učit se aspoň 2 hodiny denně. Je to o běhání? Jak budu přesně běhat. Je to rozhodnutí se ve vztahu? Co přesně uděláme a kdy? Je to změně stravy? Jak to bude vypadat, když budete jíst jinak. Velmi dobrá pomoc se skrývá v dosahování cílů, které jsou rychle vidět - např. běh 10 minut denně. Vaření si jídla z potravin místo chození do restaurace. Jakmile máme tyto cíle vytyčené, vydáme se na cestu za jejich dosažení.

Druhá možnost, která je v propojení s upřímností a pokorou, je říct si o pomoc. Vyhledat ji, najít někoho, kdo mi pomůže a soustředit se na to, co mi daný člověk říká. Protože víme, že jsme například sami neuspěli nebo se pořád točíme v kruhu, hledáme pomoc jinde = u odborníka, u někoho, komu můžeme věřit, u někoho, kde vidíme, že to jde apod. Přijmout s pokorou to, že se nám bude někdo věnovat, uznat pomoc druhého a řídit se jimi. Může to být pro někoho velmi těžká zkušenost a zároveň i snaha se nenechat manipulovat. Ale i tady je pomoc naprosto v pořádku.

Jakmile se věci začnou pomalu posouvat směrem k vytouženému cíli, začne se posouvat i naše sebedůvěra. Uvidíme ten rozdíl, uvidíme tu změnu. Díky tomu si pak budeme moct říct, co nám opravdu pomohlo. Byl to jiný pohled na věc? Byla to informace, kterou jsme potřebovali slyšet? Bylo to ujištění, že to opravdu dokážeme? Co to bylo, díky čemu jsme se mohli posunout v našem snažení? A když jsme to našli, jak nám to může pomoct i do budoucna?

Nejkrásnější na tom všem je, že pro každého z nás to je jiné. Každý máme něco, co nám naplňuje a pomáhá nám získat zpět víru v sami sebe. V procesu uvědomění je to zjištění toho spouštěče jedna z klíčových věcí. Může nám totiž pomoct i s dalšími tématy a situacemi, kde také potřebujeme něco změnit.

Sebedůvěra vyjadřuje kladný postoj k sobě. Dokážeme si tak věřit a pozitivně hodnotit vlastní schopnosti a možností. Uvědomíme si sílu našeho potenciálu, zjistíme, co už všechno jsme dokázali a co je úplně nejvíc - zjistíme, díky čemu se nám to podařilo. V některých případech je pak toto zjištění možné použít jako vzor pomoci pro ostatní. A to tak, že pracujeme s lidmi, aby se oni dozvěděli, díky čemu mohou dělat změny. Díky čemu už ve svém životě něco dokázali a co jim tehdy pomohlo.

Přeji Vám všem na cestě za sebedůvěrou hodně odvahy a upřímnosti k sobě samotným. Díky tomu budete schopni posílit to, co Vám pomůže v důležitých rozhodnutích, v tom, na čem Vám opravdu záleží a posune Vás to dál, směrem k sobě samotnému. hledat ztracenou sebedůvěru? V první řadě je tu rozhodnutí. To, že si něco uvědomujeme, jsme schopni říct, co to přesně je a pracovat s tím. Jakmile tohle máme za sebou, je několik cest, jak začít něco dělat. Ta první je, že se rozhodnete a první krok uděláte sami. Je to o učení se? Učit se aspoň 2 hodiny denně. Je to o běhání? Jak budu přesně běhat. Je to rozhodnutí se ve vztahu? Co přesně uděláme a kdy? Je to změně stravy? Jak to bude vypadat, když budete jíst jinak. Velmi dobrá pomoc se skrývá v dosahování cílů, které jsou rychle vidět - např. běh 10 minut denně. Vaření si jídla z potravin místo chození do restaurace. Jakmile máme tyto cíle vytyčené, vydáme se na cestu za jejich dosažení.

Druhá možnost, která je v propojení s upřímností a pokorou, je říct si o pomoc. Vyhledat pomoc, najít někoho, kdo mi pomůže a soustředit se na to, co mi daný člověk říká. Protože víme, že jsme například sami neuspěli nebo se pořád točíme v kruhu, hledáme pomoc jinde = u odborníka, u někoho, komu můžeme věřit, u někoho, kde vidíme, že to jde apod. Přijmout s pokorou to, že se nám bude někdo věnovat, uznat pomoc druhého a řídit se jimi. Může to být pro někoho velmi těžká zkušenost a zároveň i snaha se nenechat manipulovat. Ale i tady je pomoc naprosto v pořádku.

Jakmile se věci začnou pomalu posouvat směrem k vytouženému cíli, začne se posouvat i naše sebedůvěra. Uvidíme ten rozdíl, uvidíme tu změnu. Díky tomu si pak budeme moct říct, co nám opravdu pomohlo. Byl to jiný pohled na věc? Byla to informace, kterou jsme potřebovali slyšet? Bylo to ujištění, že to opravdu dokážeme? Co to bylo, díky čemu jsme se mohli posunout v našem snažení? A když jsme to našli, jak nám to může pomoct i do budoucna?

Nejkrásnější na tom všem je, že pro každého z nás to je jiné. Každý máme něco, co nám naplňuje a pomáhá nám získat zpět víru v sami sebe. V procesu uvědomění je to zjištění toho spouštěče jedna z klíčových věcí. Může nám totiž pomoct i s dalšími tématy a situacemi, kde také potřebujeme něco změnit.

Sebedůvěra vyjadřuje kladný postoj k sobě. Dokážeme si tak věřit a pozitivně hodnotit vlastní schopnosti a možností. Uvědomíme si sílu našeho potenciálu, zjistíme, co už všechno jsme dokázali a co je úplně nejvíc - zjistíme, díky čemu se nám to podařilo. V některých případech je pak toto zjištění možné použít jako vzor pomoci pro ostatní. A to tak, že pracujeme s lidmi, aby se oni dozvěděli, díky čemu mohou dělat změny. Díky čemu už ve svém životě něco dokázali a co jim tehdy pomohlo.

Přeji Vám všem na cestě za sebedůvěrou hodně odvahy a upřímnosti k sobě samotným. Díky tomu budete schopni posílit to, co Vám pomůže v důležitých rozhodnutích, v tom, na čem Vám opravdu záleží a posune Vás to dál, směrem k sobě samotnému.

Váš Jirka Slováček - srdcový kouč