Stěna

Stěna je zvláštní obraz v našem životě. Někdy ji vnímáme jen jako fyzickou hranici, která odděluje dva prostory, ale často je mnohem víc než to. Je to symbol toho, co si stavíme mezi sebou a světem. Někdy nás chrání, jindy omezuje, a občas obojí najednou. Možná proto máme k ní tak protichůdný vztah – toužíme po ochraně, a zároveň nás děsí pocit, že jsme uzavřeni.

Stěny kolem nás vznikají různě. Některé stavíme vědomě – když potřebujeme soukromí, bezpečí nebo chvíli ticha. Jsou to naše pevnosti, v nichž hledáme klid, když venku vládne chaos. Ale jiné rostou tiše a nepozorovaně. Staví je naše zklamání, nenaplněná očekávání a bolest, kterou jsme neunesli. Najednou zjistíme, že mezi námi a lidmi, na kterých nám záleží, stojí neviditelná zeď, kterou nikdo z nás nepoložil vědomě – a přesto je tam.

Je zvláštní si uvědomit, že každá stěna má vždy dvě strany. Pro nás může znamenat konec, uzavření nebo překážku, ale pro někoho jiného může být oporou, hranicí, která mu dává jistotu. To, co nám brání projít dál, může být pro druhého pevným bodem, o který se opírá. A stejně tak i naše vlastní stěny se mohou stát ochranným prostorem pro ty, kteří stojí vedle nás.

Život nás učí, že umění není jen ve stavění zdí, ale i v tom, kdy je otevřít. Někdy stačí malý otvor, aby dovnitř proniklo světlo, aby se prostor změnil a my mohli znovu dýchat. Jindy potřebujeme najít odvahu stěnu zbořit celou a vydat se vstříc tomu, co je za ní. Je to vždycky rozhodnutí, které bolí, protože bourání znamená ztrátu bezpečí. Ale právě tam, kde se otevře prasklina, může začít růst nový život.

Možná proto není stěna nikdy jen překážkou. Je také připomínkou, že máme moc měnit svůj prostor. Že dokážeme rozhodnout, kde chceme mít hranice, a kde naopak potřebujeme průchod. Někdy si musíme přiznat, že některé zdi jsou už příliš vysoké, abychom je dokázali přelézt sami – a pak je na čase požádat o pomoc. Protože i ty nejpevnější zdi se dají proměnit, když na ně člověk není sám.

A tak stojíme každý den před svými stěnami. Některé nám pomáhají unést život, jiné nás brzdí, a některé čekají, až k nim přijdeme a rozhodneme se, co s nimi dál. Je to cesta mezi ochranou a otevřeností, mezi bezpečím a svobodou. A v tom je možná skryté tajemství – že opravdová síla stěny není v tom, že stojí, ale v tom, že ji dokážeme proměnit.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem dokázali poznat, která stěna Vás chrání a která Vás omezuje – a měli odvahu je měnit tak, aby Vám přinášely víc světla než tmy.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč