Upřímnost

29.06.2020

Na chvíli být k sobě upřímný. Na chvíli si sundat všechny masky, které nosíme a podívat se na sebe takoví, jací jsme? Odhodit všechny ty kryty, ten make-up, to, co z nás dělá něco jiného, než čím jsme. Jak často se na svět opravdu díváme našima očima? V upřímnosti je tolik věcí, které nám dokáží otevřít dveře do míst, kam bychom se s maskou nikdy nedostali.

K těm nejupřímnějším způsobům jak se k sobě dostat je použití zrcadlo. Toto "zrcadlo" je něco, co můžeme použít každý den, v každou chvíli, prostě vždy, když je to potřeba. Zrcadlo jsme my sami. Je to náš obličej, který se na nás dívá a který nám říká pravdu. Když se podíváme na sebe, koukneme se do očí a budeme se sami sebe ptát, odpovědi na sebe nedají čekat. Zrcadlo se dá dobře použít každé ráno, v rámci očisty a toho, co nám den přinese, pokud k sobě budeme upřímní.

Co může ještě posílit naši vůli po upřímnosti je schopnost se zastavit. Přestat dělat všechno, a věnovat se jen jedné věci - sami sobě. Tato praxe nám umožní uklidnit naši mysl a společně s pohledem na sebe vytvářejí kombinaci něčeho, co ještě víc zpevní naši vůli upřímnosti. Ten um, se zastavit, je velmi důležitý. Ve chvíli kdy je naše mysl roztěkaná a přemýšlí nad věcmi mimo to, co se snažíme zjistit, budeme řešit vše možné, jen ne sami sebe.

V životě se s upřímností dají dělat divy. V kombinaci s lidskostí lze použít upřímnost na to, abychom mohli krásně pracovat s lidmi. Se všemi. A tím nejlepším způsobem. Právě když můžeme lidem říct upřímně cokoliv a přitom zůstat lidmi, tak nám to posune dál. Posune nás to do skupiny jedinců, kteří jsou schopni s lidmi nejen pracovat, dávat jim zpětnou vazbu a přitom zůstat lidmi. Lidmi, jejichž slova mají sílu dávat moudrost, lásku, pochopení a ochotu pomáhat. A když tento přístup bude tento člověk dál rozšiřovat, pak se může stát i něco úžasného - šířit tuto myšlenku dál.

Upřímně můžeme říkat mnoho věcí - to, jak nám na věcech záleží, jaké máme cíle, čeho chceme dosáhnout, jak toho chceme dosáhnout, ale i to, jak se nám to nedaří, kde se cítíme špatně, slabě a nemohoucně. Upřímně můžeme milovat, ctít někoho, ctít něčí zájmy, mluvit, naslouchat, brečet, smát se. Také můžeme dávat zpětnou vazbu, pomoct lidem, stejně jako jim ublížit a zranit...

Nakládat s upřímností je velmi důležité. Má obrovský význam a přináší do našich životů jasné nebe. Takové, kde mráčky, které nám brání vidět jasně, jsou zjištěny a díky upřímnosti se zase rozplynou. Upřímnost dokáže vyčistit vzduch a i když práce s ní je náročná, obtížná a někdy může být i třeskavá, následky toho, že se věci pojmenují jinak, než jak mají být, jsou mnohdy horší než realita a vše, co je spojeno s tím, že místo upřímné pravdy, zvolíme milosrdnou lež.

A na závěr bych také chtěl říct něco upřímného. S pokorou a s upřímností si budu dopřávat toho pocitu, kdy se mi spouští slzy z očí. Kdy si přiznám, že jsem jen člověk a že jako člověk budu k sobě upřímný. S touto upřímností budu dále vítat slzy stejně, jako vítám každý den východ slunce.