Zaseknutí

Je to zvláštní bod. Situace. Pocit. Zamotaný kruh. Pořád na stejném místě. Nemůžu udělat krok. Ani tam, ani zpátky. Znáte ten pocit? Víte, o co se jedná? A jak se v tom vlastně my, cítíme? Když jsem přemýšlel kdy naposledy se mi něco takového stalo, tak si dokážu vybavit tolik různých situací...kdy jsem vážně jen tak stál a nevěděl, co mám udělat. Kam se hnout.

V této situaci je to jako bychom byly zubem v systému, který jinak krásně funguje. Jen ten jeden zub, který ať už je velký nebo naopak malý, brání dalšímu pohybu. Jak se to vlastně stane, že nás něco takového usadí. Uzemní. A drží nás tam. Představa jen trochu se posunout je pro nás tak náročná, že nevíme už ani jak se to dělá.

Často je taková situace vyvolaná nějakou jinou skutečností. Něco, co nám zastaví naše myšlení. Překvapení, nečekaná událost, vývoj situace. A dostaví se ... stres. Takový, který umí kousat. Až tak moc, že se tváří jako past na medvědy, ze které se nikdy nemůžeme dostat. Tak mocná je. Takovou reakci v nás muže vyvolat. Omezí nás na základní funkční výkon - jen abychom přežili. A dokáže to tak dobře, že pokud s tím nic neuděláme...tak nás totálně zamrazí.

Co tedy v takové situaci máme dělat? A vůbec, jak se rozhoupat a donutit se tak vůbec myslet na něco jiného než nic. Vždyť je nám tak dobře v tom, že nic jiného neexistuje. Jak jsem už psal v několika minulých příspěvcích, ten největší pomocník je náš dech. Ten, který je s námi neustále. Ten, který se stará o to, abychom neumřeli. Aby vše v našem těle mělo vše ke svému provozu. Dech je základem k uvědomění. Pokud si dokážeme uvědomit nádech a výdech, jeden za druhým, neustále se opakující, umožní nám se soustředit na něco jiného. Což je v tu chvíli i náš cíl. Najít soustředění na jakoukoliv jinou věc než nic.

Jakmile budeme v nádechu a výdechu, zjistíme, že můžeme dech i na chvíli udržet. Pozorovat tu chvíli mezi nimi. Než se překlopí pomyslné hodiny s přesýpacím pískem. Co tam je? Jak to vypadá? Co tam vidíme? Co cítíme? Jaký je to pocit, chvíli nedýchat? A tyto pomalé, postupné kroky jsou prvním záchytným bodem, jak se vymanit síle zaseknutí. Postupně pracovat na tom, si vědomě uvědomovat svůj dech. Svůj život. To, že jsme tady a že můžeme teď a tady existovat.

Je to opravdu tak jednoduché? Vážně se stačí jen soustředit na dech a máme vyhráno? Je to první krok. A každý krok, byť pro nás může být malý nebo nicotný, je krok dopředu. Začít vnímat, začít sledovat, přicházet sám k sobě. TO stojí za to. TO má svůj význam. TO dává naději, že je cesta, že je světlo na konci toho tunelu. Spolu s počátkem uvědomění se dostaví další pocity, další situace, kde se začínáme probouzet z té letargie. Z toho, že tady už není, co by nás zajímalo. To, že je lepší to vzdát a přestat dělat cokoliv dalšího. Ten pocit v nás sice byl, nicméně my jsme se naučili jej vnímat a pracovat na něm. Zjistit, proč tady je, co se mi tím vlastně snaží říct a co bych měl dělat, aby se tento pocit postupně změnil.

Pokud máme v blízkosti svého srdce někoho, kdo je nám blíž než kdokoliv jiný, je to skvělý způsob, jak začít. Pokud s tou osobou můžeme být (nemusíme nutně mluvit) a sdílet s ní naši situaci, je to pomoc. Dotek, pohlazení, obejmout, úsměv na tváři, cokoliv, co nám dotyčná blízká osoba může poskytnout je výstupem z toho, kde se nacházím. Taková dobrá duše může být ideální pro to, se dostat ven z toho, co se děje. Vztah je další, úžasnou cestou k tomu, se se zastavení dostat ven.

Ten postup ke změně už je plné si uvědomění toho, co se děje. Teď už jsme schopni s takovým pocitem pracovat, pojmenovat, popsat a hledat i možnost, jak jej postupně využit. Jak díky němu vstát do nové podoby, ve které jsme silnější, jasnější, než když jsme byli předtím. Pokud se nám podaří takovou situaci zvládnout a zažít, můžeme tuto zkušenost použít pro to, abychom pomohli ostatním. Stát se pro ně tak vzorem, který se vyplatí naslouchat a zjistit, jak mi může pomoct.

Přeji Vám všem, abyste měli i vy svou cestu, jak se ze stavu zaseknutí dostat. Je to zkušenost, která vyžaduje velmi velký pocit uvědomění a také odhodlání a sílu s tím něco udělat. Každá cesta má svůj směr a najít jej znamená v tomto případě hledání. Někdy to může trvat krátkou dobu a někdy je vidina cesty ven dlouhá a náročná.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.