Objevuje se v nás a kolem nás. Můžeme ji vnímat, můžeme ji zažít, a přitom ji nelze vzít do ruky, či ji jen tak popsat. Ono totiž popsat něco, co zažíváme a každý z nás tak trochu jinak je různé. Pro někoho je to stav, ve kterém se cítí dobře, protože pomáhá soustředění a zajišťuje dodávku hormonů, abychom vše vydrželi....
Věci, které v určité chvíli zaniknou. Tak, jako se točí roční období, postupně jejich čas přijde a pak zase odejde. Mají jasně dané cykly, ve kterých se s nimi setkáme. Jelikož se toto děje v závislosti na čase, týká se to hlavně nás samotných. Náš celý život je ve své podstatě pomíjivý. Kdo ví, třeba i ten vesmír, ve kterém...
... matka moudrosti. Aspoň tak nějak se to píše. To, že budeme dělat něco pořád dokola, budeme učit ze svých chyb, budeme pracovat na tom, abychom danou činnost zvládli příště jinak a lépe, dosáhneme v ní možná i mistrovství. Na takové cestě se buď stane to, že nás to po určité chvíli přejde nebo že si řekneme, že toto je...
Dívat se na věci stále stejnou optikou, používat ty samé praktiky, přemýšlet nad věcmi stále stejně, každý den dělat to samé, co ten den předtím. Ano, v situaci, kdy věci fungují tak, jak mají, v okolnostech, kde změna není nutná a vše jde jako po másle, proč bychom něco měnili. Co když náš pocit, který vnímáme není odrazem reality? Co...
Jak se díváte na to, že jste součástí národa, ve kterém jste se narodili a žijete? Co jste více slýchávali v dětství od svých rodičů? Když se Vám něco podařilo, jak to komentovali Vaši rodiče? Byli s Vámi stejně nadšeni jako Vy nebo hledali další věc, kterou byste mohli ještě zlepšit? Co ve Vás rodiče viděli, když se Vám něco...
Dokážeme na první pohled říct, co nás v některých věcech rozděluje, dokážeme dělat věci jiným postupem, myslíme občas jinak než ostatní a v některých případech i chceme být rozdílní - přeci jen, každý z nás je originál.
Jak se cítíme ve chvílích, kdy nám nějaké situace připomene minulost? Ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Jaké emoce se v nás objeví a co nám toto říká? Pojem vzpomínka, vzpomínat či vzpomenout si jsou si hodně podobné, leč mají rozdílný význam.
Ptali jsme se někdy sami sebe - na co se nechci ve svém životě upřímně podívat a proč? Schválně zkuste chvíli jen tak stát a přemýšlet - co nás napadne? Čemu se raději vyhýbám, než abych to vůbec řešil? Co mě vede k tomu, abych od sebe oddálil to, co je se mnou spjaté? Pro některé z nás jsou to...
Cestujeme, přesunujeme se z bodu A do bodu B, pracujeme na tom, abychom zvládli každou zatáčku, nabrat co nejvyšší rychlost, udržet tempo a někdy se nám stane, že potřebujeme zastavit. A někdy ta potřeba není naše interní, ale přijde zvenčí. Co nám to říká? Co pro nás taková zastávka znamená? A může nám to v něčem pomoct?
Kolik toho ještě zvládneme? Kolik toho dokážeme snést, než se naše pomyslná baterie našeho těla vybije a bude vyžadovat dobití? To, co dokážeme snést, jaké břímě dokážeme nést na našich bedrech a kolik jsme ještě schopni si naložit má také své limity. Výdrž se dá trénovat, můžeme se učit, zjistit lepší techniku, hledat rady, dělat chyby a vše...
