Pro někoho je to lidská slabost a pro někoho to může znamenat všechno. Naděje je jedna ze stavů mysli, ve které se mísí několik věcí. Víra v dobrý výsledek, optimismus do budoucna, vize v dobrý výsledek, cíl. Naděje se několikrát objevila v názvu filmu, dost často se používala v bezvýchodných situacích nebo v situacích, kdy se zdálo,...
Klademe si je. Jsou s námi a pořád se objevují. Otázky. Jakékoliv. Zkuste si vzpomenout, kolikrát jste se sami sebe zeptali otázek? A jaké otázky to byly? Jak vlastně otázky dokážou měnit a formulovat nás? A věci nebo okolnosti, které se nám objevují v životě? Kde se vlastně berou? Co nám přinášejí? Můžeme z nich vyčíst něco důležitého?
Je to zvláštní bod. Situace. Pocit. Zamotaný kruh. Pořád na stejném místě. Nemůžu udělat krok. Ani tam, ani zpátky. Znáte ten pocit? Víte, o co se jedná? A jak se v tom vlastně my, cítíme? Když jsem přemýšlel kdy naposledy se mi něco takového stalo, tak si dokážu vybavit tolik různých situací...kdy jsem vážně jen...
Dnes tady máme jedno veselé a velmi milé téma - a tím je příjemný pocit, který Vám dodá tak malá věc, jako je radost. Radost ze všeho, co se nám podaří, díky čemu se cítíme spokojeně a co nám dává ten pocit, že věci mají smysl.
S koncem roku, ale i s tím, jak se věcí mění se člověk dostane čas od času k tomu, že v rámci změny se dostaví jedna skutečnost do našeho života a tím je rozloučení. Chtěl bych se dnes věnovat rozloučení ve dvou různých situacích - rozloučení plánované a rozloučení překvapivé
V našem životě se často můžeme setkat s tím, že věci mají jasně dané své názvy. Tato věc má své přesné jméno (tužka), podle které je dokážeme naprosto jasně identifikovat. A jak tomu je, když máme říct, jaké máme pocity nebo co přesně opravdu chceme?
A pak už šlo vše samo. Najednou jsem věděl, že to, co dělám, je správné. Že to dává smysl. Že mé rozhodnutí bylo správné. Cítil jsem to. Vnímal jsem, že v tu chvíli jsem napojený na to, co chci dělat, a tak to je správně.
Od určité doby v našem životě získáme víc a víc možností udělat nějaké rozhodnutí. Co udělám zítra ráno, co udělám dnes, jak se zítřek bude lišit od dnešního dne. Kde jsem nyní a kde chci být zítra. Jaký je můj sen a co udělám dnes k tomu, abych ji jel začal plnit? V určitou chvíli našeho života musíme udělat rozhodnutí....
Teď a Tady je čas, kdy se věci dějí. To, co se stalo, se stalo, už s tím nic neuděláme. Do budoucnosti také nevidíme, i když ji můžeme ovlivnit tím, jaké rozhodnutí uděláme. Co ale můžeme jisto jistě ovlivnit je to, co uděláme právě teď.
Znáte to? Ten pocit, kdy byste měli místo dalších důvodů proč se v něčem vyžívat, podívat se na tu situaci s mírnějším pohledem a najít v sobě schopnost odpustit. I když to někdy může zdát jako něco, co nedává smysl (a ano, ono to tak často ze začátky opravdu vypadá) a i přes to najít v sobě odvahu odpustit. Ano,...
